Konstrukce střihu bez počítání? Jde to!

Co je to Chytré pravítko^®?

Chytré pravítko^® - to je univerzální pomocník, díky kterému se můžeš pustit do konstrukce střihů bez jakéhokoli počítání. A to na míru každé postavě! Ženské, pánské i dětské (cca od velikosti 120). Zvládneš s jeho pomocí všechny základní střihy - a to jak na trupové oblečení (tričko, halenka, košile), tak i na kalhoty a sukně. A vůbec nevadí, že o konstrukci zatím nevíš nic! Nebo že tvá figura není z těch tabulkových. 

Ještě jsi o něm neslyšel(a)? Pak by tě mohl zajímat náš blog nebo produktové video (viz vpravo).

• Co je to Chytré pravítko^®?

Získej DEMO zdarma! (Jak na konstrukci střihu bez počítání)

Nebo se rovnou můžeš podívat na jeden z našich online kurzů střihu, který zpřístupňujeme úplně zadarmo. Dozvíš se v něm, jak na konstrukci střihu trička bez jakéhokoli počítání. Slíbit ti můžeme jednu věc. Po jeho shlédnutí už nebudeš tolik tápat v tom, jak konstrukce střihu OBECNĚ funguje. 

Nakoukneš navíc pod pokličku celé metodě rýsování bez počítání. A přesvědčíš se, že se s pravítkem vážně dobře pracuje! A i tobě může ušetřit spoustu nervů. Taky získáš představu, jak podrobně jsou zpracované naše online kurzy střihu. Těch je totiž v plné verzi několik hodin (naučíš se v nich konstruovat halenku, kalhoty, košile, sukně...). A ke všem získáš přístup automaticky, když se pro pravítko definitivně rozhodneš.

Neodkládej to! Z pouhé žádosti o přístup do DEMO kurzu pro tebe nevyplývají žádné závazky! My tě jen zařadíme mezi odběratele emailového občasníku o konstrukci a modelaci. Tam sdílíme se čtenáři řadu tipů a triků z oblasti konstrukce, které doufáme oceníš. I na chytré pravítko se tam podíváme z více úhlů, pokud v tobě tedy metoda konstrukce střihu bez počítání vyvolala zvědavost, netřeba váhat. Dozvíš se tam o ní ještě víc.

Nechat se inspirovat můžeš i vybranými příběhy našich čtenářů a čtenářek - proč oni by chtěli své chytré pravítko! Najdeš se v některém z nich? Deset krásných vyprávění jsme vybrali v rámci Velké vánoční soutěže.

Jana M. - "Jednou ušiji košili..."

Šiju už od dětství, přivedla mě k tomu moje babička. Šila jsem tenkrát na stroji Minerva-Bobbin, který byl ještě šlapací. Pak jsem se vyučila dámskou krejčovou a dal jsem sila na mámině Veritasce. Táta vždycky říkal, že mu ušiji košili, bohužel zemřel, než jsem se stihla vyučit. V 18ti jsem si koupila svůj první šicí stroj a overlock, teď po víc jak 20 letech jsem zjistila, že člověk spoustu věci zapomněl a také jak říkáte, člověk potřebuje cvik. Teď šiji pro firmy, zakázku občas, ale když dělám střih podle svých sešitů (a to jsem měla u zkoušek vyznamenání), stejně mi to to trvá strašně dlouho.

Sadu chytré pravítko bych ocenila právě při konstrukci, protože je to jednodušší a již předpřipravené a chtěla bych se v tomto zrychlit. Ve škole nás učili dobře konstrukce i technologii, bohužel tyto předměty spolu nebyly propojené. A už vůbec ne s praxí. Tím pádem nemám tu představivost a jde mi vše hůř a pomaleji.

Konečně bych pro svou rodinu mohla dělat vlastní střihy rychleji a nemusela bych kupovat nebo upravovat z různých časopisů. Bylo moje velké přání, aby něco takového někdo vymyslel a ejhle paní Lenka to dokázala. Když nevyhraji, stejně si ho někdy koupím. A pak můžu třeba manželovi ušít košili, kterou jsem pro tátu nestihla.

Věra K. - "Šití je jako film..."

Hledíce na váš pravítkový vynález, připadám si jako laik v centrále NASA: zmocňuje se mne vzrušení z dobrodružství z něčeho, čemu sice instinktivně důvěřuji díky profesionalitě aktérů, ale zároveň sama valně netuším, na co to přesně koukám. :-) Pouštím si video a čtu vysvětlení a zapojuji statečně představivost. Nejasné se začíná rýsovat, asi bych to zvládla. Časem. Cvikem. Snad... Tedy výzva.

No ale vážně, zatím jsem šila jen velmi velmi velmi amatérsky. Každým kouskem se to ovšem k mému vlastnímu úžasu stále posouvá. První halenky a kalhoty jsem páchala ještě jako studentka gymnázia za minulého režimu. Kdo se tehdy chtěl trochu kreativně v oblečení realizovat, tak prakticky neměl jinou možnost, než začít sám tvořit. U mne obvykle stylem pokus omyl. Obkreslení existujícího oblečku na zakoupenou praporovinu :-) 

Jednoho dne spolužačka přinesla do školy Burdu, zapůjčila mi ji a tak došlo na mé první setkání s papírovým střihem. Tedy zírala jsem do těch nepřehledných čar bezradně až zoufale skoro celý víkend, ale nevzdala to. Vzniklo mé první sako z křiklavého růžového manšestru. S knoflíky a límcem a kapsami a po několika zuřivých reparačních operacích to dokonce i báječně sedělo. Dnes bych si to sice na sebe nevzala, ale tenkrát to slavilo úspěch.

Život plynul a na můj tehdejší vzácný šicí stroj Brother se po léta snášel prach v komoře u rodičů. Načež letos přišel čas roušek. Když jsem jich našila tuny a obdarovala všechny příbuzné a kolegyně v práci i prodavačky v místním Albertu, začala jsem zkoumat látky v internetových obchodech a sjíždět videa zkušených švadlenek a najednou mi došlo, že polovinu oblečení ve své skříni nenosím proto, že mi vlastně přesně nesedí. Že potřebuji něco jiného, podle sebe, přesného... A strašně mě to začalo bavit. Pomalu obměňuji šatník, zkoumám látky ideálně české a nechci už nikdy podporovat to, co speciálně levný světový oděvný průmysl vlastně představuje.

Po prvních tričkách a komplikovanějších šatech a mikinách přišli "zakázky". Tedy zájem o "taky takové super tričko z modalu" nebo "ty krásné bambusové legíny" a "taky takový svetřík z merina"... Jenže šít pro někoho dalšího, i když jen za cenu nakoupeného materiálu, to chce už elegantní zpracování i z rubové strany, aby nebyla ostuda, že... A tak došlo v létě na nákup overlocku. Modlila jsem se ke všem svatým, aby mi neprdla žádná nit, protože v té spleti háčků a cestiček jsem se absolutně ztrácela. Samozřejmě noční můra se brzo naplnila a došlo k navlékací tortuře. Když stroj ale po několikahodiném pachtění zase šlapal, naplnilo mne to nebývalou pýchou, Mount Everest byl zdolán.

A pak jsem se začala poohlížet po střizích. Další meta. Myslím, že by mne zatím žádný profesionál u mé práce neměl vidět, aby ho nekleplo. Střihy tvořím hodně intuitivně. Bez papíru. Sice předem představu mám vždy celkem přesnou, ale cestou k výsledku se projekt xkrát promění. Pořád jsem zápasila hlavně se vsazováním rukávů, jak jsem vždy jen obkreslovala původní zakoupené modely. Přešívala jsem a ubírala u prvních kousků třeba na pětkrát, než to bylo to ono. S profesionálním střihem by to asi byla jiná práce. Asi se to budu muset naučit...

Šití a hlavně vymýšlení vlastních modelů mne neskutečně baví, ušité kousky baví mé blízké i kamarádky, které postupně obdarovávám, ale ta příprava mi tímto mým "přibližným" stylem zabírá zbytečně moc času. Takže na zdolání další mety, tedy poprat se s tím, jak začít dělat opravdové propracované přesné střihy, bude muset dojít. Nedělím se s vámi tedy tímto o žádný poutavý srdceryvný vlastní příběh, spíš jen o nadšení a obdiv ke každé šikovné švadlence a vděk, že se díky internetu o své umění dělíte a že se můžu k téhle báječné kreativní činnosti taky přidávat. A snad časem i pořád lepšími kousky rozradostnit v téhle podivné době i blízké okolo. To vaše pravítko vypadá komplikovaně, ale báječně funkčně. Jsem povoláním filmařka, což je vlastně taky takové vyšívání, když se tvoří film :-) Zvládnutí dobré techniky je ale základ, to asi platí všude. Vaši pravítkovou vychytávku bych proto moc ráda vyzkoušela.

Vlasta Ž. - "kousek naděje na vlastní salon"

Ahojky, můj příběh začíná už v dětství, když moje maminka šila, vždy jsem chtěla sedět vedle ní nejlépe na šicím stroji a koukat se jak to dělá. Chtěla jsem se vyučit a mít svůj salon, bohužel okolnosti tomu nepřáli z rodinných důvodů, tak jsem začala jako samouk.

Co se týče střihu, jsem se hodně naučila z časopisu Burda, naučila se v tom orientovat a následně i částečně upravit. Můj koníček se stal prací, nyní pracuji pro módní návrhářku, ale stále je ve mě ten kousek naděje na svůj vlastní salon. Chytré pravítko by mi pomohlo splnit si svůj celoživotní sen. Děkuji za tuhle příležitost s pozdravem Vlasta Ž. z Plzně a její "Zázračná dílna" Fb

 HANA p. - "Jednou možná uslyšíte..."

Hezký den|

Mám velký sen. V mládí jsem vystudovala SPŠ oděvní, hned poté jsem se vrhla s vášní do kreativní práce a brzy jsem prodávala v jednom butiku své originály. Můj druhý nejsilnější zážitek (hned po narození synů :-)) byl, když jsem si po pár dnech, kdy jsem zanesla do obchodu zboží, odnášela za 3 kabáty pár tisíc a neuvěřitelně krásný pocit. Zážitek ne z těch peněz, ale z toho POCITU.. Navíc, když se mi majitelka svěřila, že jeden kabát si odnesla Němka a byla z něj uchvácena. Vím přesně, jak vypadal. Slonově bílý, dlouhý, elegantní s velkým límcem pošitým perličkami.

Časem jsem založila s kamarádkami zakázkové krejčovství. Bylo to skvělé, báječně jsme se doplňovaly a úžasně si rozuměly. Jen nechat si ohodnotit svou práci jsme moc neuměly. Dělaly jsme to více srdcem.. Nechápaly jsme, že je to stejně důležité. Po nějaké době se přestalo dařit finančně a nakonec se přidala i výpověď z nájmu. Tehdy řekl můj muž (úspěšný podnikatel) větu, která mě srazila.. "Hani, proboha pochop, že Ty si šitím nevyděláš a najdi si konečně něco pořádného!" A tak pracuji 16 let na úřadě. Mezitím jsem se rozvedla a plat byla jediná z mých mála jistot.

V únoru mi bude 50 let. Vím, že jednou budu zase prodávat originální kabáty, moc se na to těším, tři mi už visí ve skříni. Taky chci učit ženy šít, mám kurz osobního kouče, takže chci spojit obojí tak, aby byly ženy šťastnější a spokojenější při tvoření i v životě vůbec. Už pro to dělám první praktické kroky ;-). A pravítko? To chci použít při učení, protože konstrukce je opravdu složitá.. A třeba i motivovat klientky, aby si jej taky pořídily, pokud se osvědčí.. Kdo ví :-)?! Po čtyřicítce jsem si udělala kurz osobního trenéra a začala vést hodiny milovaného spinningu...

"Jistá" práce je něco, co se špatně opouští, pokud člověk nemá partnera, ale jen studující dítě. Ale horší je práce, která už vám nedává smysl a trápíte se. Nejhorší je asi začít dělat první kroky.... Vím, že už mám NAKROČENO :-)!

P.S. Možná jednou uslyšíte....ORIKA (originální kabáty) bude má firma :-D! Přeji Vám moc a moc úspěchů v práci, smekám, co jste všechno zvládla a doufám, že i do budoucna budete stále inspirací nejen pro mě... Věřím, že všechno, co člověk dělá s láskou i to, jak se chová k ostatním, se vrací :-). Přeji hezký večer a díky za soutěž, je to milé... Hana P.

Marie B. - "Škoda, že jsem na pravítko nenatrefila dřív..."

Chytré pravítko jsem objevila na internetu po druhé lekci online kurzu klasické konstrukce oděvů. Trošku mě zamrzelo, že jsem na něj nenatrefila o týden dříve. Věřím, že bych si ho pořídila místo kurzu. Jelikož kurz finančně vychází stejně jako toto pravítko, nezbývá mi nic jiného než zkusit štěstí v soutěži.

Jsem těsně po studiu a začínám se konečně věnovat věcem na které během něj nebylo příliš času. Po celou dobu studia jsem myslela na to, že až studium dokončím začnu se naplno věnovat své vlastní tvorbě oděvů. Vystudovala jsem čtyři roky na oděvní škole a po jejím dokončení jsem navázala na vysokoškolské studium, kde jsem strávila dlouhých pět let.

Během studia jsem šila pro své blízké, kamarády a nakonec i pro jejich známé. Zbudovala jsem si šicí koutek a nakonec zabrala polovinu místnosti. Z vydělaných peněz jsem ji vybavila nejrůznějšími pomůckami k šití a nakonec i odbornou literaturou. I přesto, že jsem u šicího stroje velmi často, touha posunout se k vlastní oděvní tvorbě nepřešla. Svého snu, ať už s Chytrým pravítkem nebo bez něj, zajisté dosáhnu, jen si myslím, že s ním by to bylo mnohem snazší.

(Líbil se ti Marušky příběh? Podpoř ho kladným emotikonem - palec, srdce, paráda - na facebooku v "boji" o bonusovou výhru)

Klára M. - "dOHONIT čAS..."

Ahoj. Proč bych si ho přála? Bude mi za chvíli padesát a nikdy jsem nešila, i ponožky jsem raději vyhodila, než bych vzala do ruky jehlu. A proč teď ta změna a zájem o pravítko? V srpnu se mi zpřerážela mamka a při představě péče na LDN se mi udělalo mdlo. Naštěstí mám prima šéfa a tak jsem zůstala doma na dlouhodobém ošetřování a to nejnutnější do práce jsem dělala přes počítač. První měsíc jsem musela u mamky trávit celé dny a říkala si, co tak asi mám dělat, když mi usnula a já už měla uklizeno a navařeno.

Volali přátelé, nabízeli pomoc a jak jsme tak povídali, jeden kamarád přišel s nabídkou, že mi přiveze šicí stroj po jeho mamině. Začala druhá covidová vlna a tak jsem si řekla, že se zkusím naučit roušky a ušiju přátelům i kolegům do práce. Šití mě strašně chytlo, roušky šly jak po másle a tak jsem zkusila polštáře. A když se mi bez problémů podařilo vsadit i zip, zašla jsem do knihovny a půjčila si encyklopedii šití.

Ve švadlence za Lípou, kam chodím nakupovat, mi doporučili kurz šití od Lenky, jenže covid kurzům zatím nepřeje. Nevadí, já se nevzdávám snadno a s pomocí knížek a videonávodů se mořím s kalhotami, protože sukně spíš nenosím. Jsem na ženu hodně vysoká, navíc s dost objemným hrudníkem a konfekce mi nesedí. Ráda bych se proto dopracovala k ušití padnoucích kalhot a k tunikám. Nakoupila jsem si Vaše základní střihy a už mám čtvery kalhoty. Nejsem vyučená, nemám praxi a tak si sama nedokážu vytvořit nic sama, musím stříhat jen podle toho základního střihu. Takže všechny čtvery jsou stejné, jen zkouším různé kapsy. Chtěla bych se naučit si střih upravit, nebo udělat ho sama, jenže nevím jak. Určitě se přihlásím na kurz, pravítko by mi pak pomohlo dohoNit čas, který jsem promarnila. Tolik můj příběh. Hezký den, Klára M.

Mária Š. (1.) - "Šít tak krásné kostýmy..."

Som chemička, teda žiadna krajčírka. Od detstva však šijem rôzne drobnosti a vyrábam doplnky. Zamerala som sa na šitie fantasy kostýmov a historicky vyzerajúcich šiat, tých je na Slovensku nedostatok. Chcela by som sa pustiť aj do tvorby steampunkových kostýmov a korzetov. Strihy však neviem robiť na mieru a tak aj tieto kostýmy majú základ v elegantných šatách najčastejšie z Burdy.

Pre úpravy mám celkom bohatú fantáziu a nemám s nimi veľký problém, ale vytvoriť si základný strih na mieru mi prišlo vždy veľmi náročné a nemal ma to kto naučiť. Aj napriek tomu sa ľuďom moje kostýmy páčili a niekoľko som ich ušila aj známym. Vždy som sa však obávala ako moje úpravy sadnú, keďže aj základ nebol robený priamo na mieru.

Chytré pravítko by mi veľmi pomohlo s tvorbou kostýmov, ale aj bežných vecí ako pre seba, tak aj pre známych.

(Líbil se ti příběh Márii Š. (1.)? Podpoř ho kladným emotikonem - palec, srdce, paráda - na facebooku v "boji" o bonusovou výhru)

Bronislava Z. - Nebylo by jen pro mě (I.)

Můj příběh? Věnuji se šití. Mám vystudovanou oděvní průmyslovku v osmdesátých letech. Vím, jak se tvoří střihy, chytré pravítko mě velmi zaujalo. Učím na uměleckoprůmyslové škole na oboru oděv konstrukci střihů. Snažím se studentům podat co nejzajímavějším způsobem. Ale vzorečky je moc nebaví. Myslím, že s chytrým pravítkem by to byla příjemná změna do výuky a také pro lepší pochopení konstrukce jako takové.

Mária Š. (2.) - Nebylo by jen pro mě (II.)

Som učiteľka a majsterka odborného výcviku, odbor výroba konfekcie a taká pomôcka by pomohla nielen mne, ale hlavne naším žiačkam. Ušetrilo by nám to veľa času a tak by sme zvládali si čo najviac výrobkov ušiť. Taká výhra by nepotešila len mňa, ale iste moje kolegyne z odboru ale hlavne naše žiačky. S chytrým pravítkom, by sme mali chytré žiačky. To by sa nám súťažilo! Boli by sme jednačky.

Michal Š. - "Bol raz jeden mladý, obyčajný chlapec."

Kde bolo, tam bolo. Bol raz jeden mladý, obyčajný chlapec. Chlapec s malým/veľkým talentom, ktorý sa jedného dňa chcel stať veľkým čarodejom. No všetci vôkol sa mu iba smiali.

On sa však nedal odradiť, a svoje nadanie sa učil rozvíjať spočiatku potajme mnoho dní. Bolo to pre neho naozaj ťažké. Z jednej strany výsmech rovesníkov, zo strany druhej pohŕdanie členmi rodiny.

Spočiatku jeho úspechy tvorili ručne vyrobené drobnosti, alebo zošité časti látok, ktorými sem-tam vykúzlil úsmev na tvári jemu mladších.

Ako čas plynul, učil sa kresliť a vytvárať čarovné strihy na papier z vytvoreného oblečenia, ktoré väčšinou musel rozobrať, aby pochopil ako k sebe jednotlivé kúsky pasujú. Bolo to tvrdé a ťažké učenie pozostávajúce zo stovák hodín skúšania a úprav po milimetroch, ktorým trávil bezsenné noci len aby jedného dňa naplnil svoj sen.

O nejaký čas neskôr ovládol aj silu a čaro šijacieho troja. S ním už dokázal vyčarovať krajšie, precíznejšie a pestrejšie kúsky. Po tomto úspechu sa mu podarilo prvé veľké kúzlo. Získal si pochopenie zo strany rodiny. Po ťažkej temnej noci plnej nepochopenia, pádov a tvrdých skúšok konečne vyšlo slnko a ukázali sa lepšie časy.

Od tej doby vyčaroval mnoho úsmevov a radostí, a jeho výtvory nosí zopár ľudí s hrdoťou. Stále však mu jedno kúzlo chýba, aby sa mohol stať naozajstným čarodejníkom, ukázať svojím rovesníkom, že sny sa môžu splniť a dokázal širiť radosť ešte ďalej, .. až za horizont ..

Chytré pravítko by mu poskytlo posledné kúzlo. Kúzlo tvoriť a upravovať strihy rýchlejšie, a elegantnejšie. Vyčarovať šaty pre roľníka, rytiera, aj princeznú.