Oděvní a jiná tvorba z pohledu autorského práva

Můj první střih na mikinu pod hlavičkou Šijeme hravě byl úplně jednoduchý. Mikina měla raglánový rukáv, byla členěná sedlem a na předním díle měla klokankovou kapsu. Takovou mikinu jsem nosila už jako patnácti­letá a v různých obměnách jsem ji vídala z různých materiálů v průběhu následujících desetiletí. Svůj střih na tu moji mikinu jsem si ale udělala sama, podle svých znalostí. Ani mě nenapadlo, že by si snad někdo mohl myslet, že na vydání takového střihu nemám právo.

Chyba lávky! Mikina s klokankovou kapsou tehdy způsobila velké haló ve skupině, kde jsem na svou práci a nový produkt Šijeme hravě upozornila. Nepřestávala jsem divit. Že prý na tento střih nemám z hlediska autorství nárok, protože jiný tvůrce (říkejme mu XY) vymyslel klokankovou mikinu přede mnou, tudíž za ním jdou i práva vyplývající z autorského zákona.

Zdá se vám to už v tomhle bodě trochu absurdní? Pokud ano, následující řádky pro vás nejspíš nebudou objevné. Nicméně - protože se diskuze na toto téma tu a tam vrací a často se v nich pletou jablka a hrušky, pojďme si to autorské právo v oděvní střihotvorbě trochu rozebrat.

Jak to s autorským právem je?

Pokud bychom měli citovat zákon tak § 2 autorského zákona zní takto:

Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

O výklad tohoto zákona jsem požádala člověka kompetentního, patentního zástupce Mgr. Kamila Kolátora, který tento paragraf vysvětluje:

Rozborem tohoto paragrafu docházíme k závěru, že autorským dílem není vše, co někdo dá na papír nebo fakticky vytvoří či zveřejní. Autorské dílo musí být především jedinečné, tedy něco, co tu ještě nebylo, je nové a jedná se o tvůrčí činnost autora.

Já sama si nárokuji autorská práva na grafické zpracování střihů a návodů. Tedy na celý komplex souborů, který nikdo nesmí dále šířit, přeprodávat nebo předávat dále bez mého svolení. Tyto soubory smí každý z mých zákazníků užívat jenom pro vlastní potřebu. Co se týče Chytrého pravítka, tento produkt jsem si nechala ochránit průmyslovým vzorem, logo Šijeme hravě pak ochranou známkou.

Je mi samozřejmě jasné, že pokud dva lidé udělají střih na kolovou sukni na pas 90 cm s délkou sukně 50 cm, budou tyto střihy naprosto totožné a ani jeden z nich si tento střih ochránit autorským právem nemůže. S výrobou botek je to velmi podobné. Vše ohledně tvaru bylo již vymyšleno. Výběrem materiálu, střihu, technologického postupu zpracování vznikne jedinečné dílo.   

A když se dva nemůžou dohodnout?

Pozornému čtenáři je asi jasné, že jsme si posudek od patentového zástupce nenechali dělat jen tak. Na počátku tohoto příběhu, který jako by z oka vypadl té „mikinové patálii", stojí nařčení (vznesené vůči nám) ze zcizení konkurenčního střihu v případě šněrovacích botek Ema.

Botky Ema jsou první z nové generace našich barefoot botek na miskovou podešev Madeila. V návrhu těchto bot jsem kladla důraz hlavně na to, aby to byly botky jednoduché - zkrátka základní plátěnky, se kterými si poradí i mírně pokročilé švadlenky. Nekladla jsem si za cíl vytvořit vzhledově převratnou botu, kterou svět ještě nespatřil. Věřím, že toto v rámci stylu zmíněné boty ani není možné! Podešve Madeila odebíráme od dodavatele, se kterým nemáme exkluzivní smlouvu, stejně tak jako zmíněná konkurence. A od podešve se to vlastně celé odvíjí (viz video)...

Inspirovala jsem se? Samozřejmě! Kradla jsem? V žádném případě!

Inspirovala jsem se na mnoha frontách a po mnoho let, co jsem fanoušek a vášnivý uživatel barefoot obuvy! Střihy na boty i oblečení tvořím roky. Nechť čtenář posoudí, jestli někdo s tak širokým vlastním portfoliem má skutečně zapotřebí po letech vlastní tvorby zabrousit ke konkurenci a vykrádat ji. Že umím střih na obuv kdykoli (i v noci!) můžete vidět na přiloženém videu.

Střih na botky Ema jsem vytvořila sama. Sama jsem k němu vymyslela technologický postup - takový, aby jej zmákly i mírně pokročilé švadlenky. Můj střih je můj originál, můj postup je můj originál. Dohromady tvoří celek, který se od nabídky konkurence liší. A ne zrovna málo!

Nesmíte si ale nárokovat šněrovací botku na podešev Madeila jako takovou, což se v tomto případě nejspíš stalo, podobně, jako tomu bylo v případě "mikinové patálie" s klokanní kapsou. To je pak samozřejmě jiná! Pak píšete příběh, který je možná dobrý („Znáš ten o té konstruktérce, která kopírovala?"), ale nikoli pravdivý. Svět, ve kterém by pravdivý byl, nechce ve skutečnosti nikdo. Však si to představte! Realitu, kde je pod ochranou známkou lodičkový výstřih, hlavicový rukáv, klokanková kapsa… Plátěnka… To prostě nejde.

Heslo „Pravda by neměla stát v cestě dobrému příběhu“ nelze vzít za své, proti tomuto příběhu je třeba se ostře ohradit.

A  jaký názor na to má odborník?

"Při porovnání Vašeho výrobku a výrobku konkurence jsem došel k závěru, že i kdybychom přistoupili na tvrzení, že bota konkurence je autorským dílem, jedná se o designově odlišné výrobky, kdy Vaše obuv neporušuje žádná autorská práva. Bota konkurence je odlišná i materiálově i tvarově a celkový dojem je rozdílný. Designy se v těchto případech chrání především jiným druhem práva, a to práva průmyslového, kdy se jedná o průmyslové vzory. Při kontrole databáze průmyslových vzorů bylo zjištěno, že pod vyhledávacím slovem „obuv“ bylo nalezen přes 51 tisíc různých designových úprav obuvi.

Je třeba si uvědomit, že boty, jež jsou předmětem porovnání vychází z již mnoho let známých tvarů, které jsou pouze drobně upravovány. Tedy bota jako taková může být jen obtížně považována za autorské dílo. Je tedy zřejmé, že i zde se jedná o drobné konstrukční úpravy známé věci, kdy výsledkem takové činnosti nejsou autorská díla, neboť se nejedná o jedinečný výsledek činnosti autora, ale pouhou úpravou již známé věci.

Z výše uvedeného vyplývá, že nárokovat si práva plynoucí z autorského zákona v případě Vaší konkurence je velmi odvážné a domníváme se, že by u soudu tato argumentace nebyla přijata."

Přeji příjemný den

Kamil KOLÁTOR
patentový zástupce

V LIBERCI dne 15.6.2022